wz
Proč zrovna H.R.Giger?? Protože nikdy mě žadny umělec neoslovil tolik, všichni malují jen to co vidí nebo to co si představí nějaké apstraktní díla... a pouze Giger začal malovat něco co tu ještě nebylo jiné formy života, odlišné rasy a civilizace které jsou kulturou naprosto jiné a běžnému člověku zcela nepředstavitelné... Jeho díla lidi desí, nahánějí strach... a připustíme-li existenci těchto tvoru, už nikdy nebudeme klidně spát!....
Biografie
   

H.R. Giger se narodil roku1940v malém švýcarském městě Chur do rodiny vyšší střední třídy. Jeho otec pracoval jako místní farmaceut. Od mládí fascinován vším temným, později nachází inspiraci v pracích Salvadora Dalího a Jean Cocteau. Po dokončení gymnázia začíná studovat architekturu a průmyslový design na Zurich School of Applied Arts. Roku 1966 poprvé vystavuje své perokresby a olejomalby. Tato výstava byla natolik úspěšná, že v několika letech zná jeho práce celý svět. Téhož roku se Giger seznamuje s herečkou Li Tober. Stěhují se do Curychu, kde Giger tvoří svá slavná díla Birth Machine, Astro-Eunuchs a Under the Earth. Roku 1970 opouští Li a stěhuje se ke své přítelkyni Evelyn . Tehdy zažívá poprvé jednu ze svých nočních můr, jež je stane impulsem k obrázkové knize Necronomicon. Přechází na techniku airbrush a jeho kresby a malby si pro svou tematiku vysloužily celosvětově přijímaný název „biomechanický surrealismus“. V sedmdesátých letech se osobně setkává s Dalím, dostává nabídku ke spolupráci na filmovém zpracování sci-fi Duna, pro které vytváří design a nábytek Harkonnen, který se začíná vyrábět později v osmdesátých letech a kupují si jej nejluxusnější restaurace. Na cestách v USA potkává svou ženu Miu Binzanigo. Necronomicon též uchvacuje amerického režiséra Ridleyho Scotta, pro kterého Giger navrhuje Vetřelce, což mu v roce 1980 vynáší Oscara za nejlepší vizuální efekty. Rozvádí se s Miou, aby stále zůstali přáteli a Mia mu nadále pomáhá s jeho výstavami. Stále maluje, tvoří plastiky, točí filmy, píše filmy, navrhuje šperky, ilustruje, otevírá první tzv. Giger bar. V polovině 90. let kupuje středověký hrad ve švýcarském Gruyere, kde v roce 1998 otevírá své vlastní muzeum.

H

           
       
        Styl
       

Giger vychází ze surrealismu, existencionalismu a postkatastrofické skepse, kterou přinesly obě světové války. Největší inspirace však nachází ve svých podivných nočních můrách, kterých se zbavuje tím, že se z nich „vymaluje“ ven. Typickými znaky jeho technokultury je brutalita, násilí, chaos, zoufalství, perverze, a také temná erotika. Do obrazů nasazuje torza, či jiné části lidských těl, obzvláště žen, které spojuje s chladnými fantaskními stroji ve zvláštní kombinace. Právě takový hybrid, mutant, jakýsi mechanický organismus, je Gigerem nazýván Biomechanoid. Autor při jejich tvorbě klade velký důraz na anatomickou a mechanickou funkčnost, až je z těchto tvorů cítit vůle k pohybu.

Předchůdcemi biomechanoidů byly tzv. Atomové děti – vize lidí přeživších nukleární útok a jejich nového života. V jejich zčernalých svalech se začínají objevovat mechanické a hydraulické prvky, které ústí v prototyp postapokalyptické formy života.

Giger se často zaměřuje na lidskou reprodukci, jeho postavy často žijí drsným životem plným sexu. Při jeho zobrazování vychází z okultních praktik Aleistera Crowleyho, historických vizí sabatu a studia mechaniky. Typické jsou erotické vize, ve kterých spojuje penisy a vagíny v pekelné strojovny. Mužská přirození v těchto kopulačních scenériích jsou ve funkci červů, pístů, potrubí a bodných zbraní, ženská se na ně vrhají s hrozbou pohlcení a destrukce. Když americký punkový zpěvák Jello Biafra z kapely Dead Kennedys vložil do obalu své desky Gigerův obraz s provokujícím motivem, objevily se hlasy, které prohlásily plakát za pornografii. Giger obvinění odmítnul a na znamení pohrdání nad nepochopením vrátil Oscara. Dvěma trestním oznámením z šíření pornografie čelil i časopis Reflex, když na obálku čísla 21 umístil reprodukci obrazu „Krajina penisů“.